Obecným cílem a vizí projektu je rozvoj a podpora
společenského povědomí o širším kontextu pietního zacházení s hrobovými místy příslušníků
národnostních menšin, s lidskými ostatky, ale i o způsobech péče o historické
hřbitovy.
Dlouhodobou vizí dokumentačních aktivit žadatele
je komplexní dokumentace německých hřbitovů v České republice. Podobné
hřbitovy je možné definovat jako hřbitovy neudržované, opuštěné, nebo ve
špatném stavu s převažujícím podílem německých hrobů, mnohdy bez zájmu
místních úřadů o správu a bez vazeb místní komunity ke hřbitovu.
V rámci těchto dokumentačních aktivit byla
v roce 2021 zpracována vzorová, modelová kulturně-historická rešerše a
dokumentace hřbitova v obci Přibenice v regionu Podbořanska v okrese
Louny v Ústeckém kraji.
Region Podbořansko je typickým příkladem osudu
lokality poznamenané odsunem původních německých obyvatel, postupným úpadkem
během minulého režimu, ale i současným kulturně-sociálním a hospodářským
vývojem po roce 1989.
Ač je tento region vzdálen pouze 90 km od hlavního města,
je typickým příkladem vnitřní periferie Ústeckého kraje.
Projekt „Modelová dokumentace a návrh obnovy
německého vesnického hřbitova v obci Přibenice“ je součástí dokumentačních
aktivit žadatele v oblasti dokumentace německých historických hřbitovů a
kulturně historického bádání v tomto specifickém segmentu kulturního dědictví v
ČR.
Projekt navazuje na plošnou dokumentaci stavu
německých hřbitovů na území Ústeckého kraje prováděnou v roce 2020,
dokumentaci hřbitovů na území Libereckého kraje realizovanou v roce 2021 a
současně na vypracovanou modelovou kulturně historická rešerši a dokumentaci
hřbitova v místní části Horní Ves statutárního města Chomutov jako
typického městského hřbitova na území bývalých Sudet.
Zcela specifické postavení hmotného kulturního
dědictví německé menšiny, zejména v pohraničí, je dáno důsledky vystěhování
Němců. Absence vazby nových osídlenců na „kulturní obsah“ pohraničních území v
nejširším slova smyslu šla ruku v ruce s postupným fyzickým rozpadem nebo i
zánikem sídel v krajině a makroekonomickými experimenty. Dopad na stav památek
je doložen řadou příkladů, publikací, či výstav, stejně tak jako pokusy o
záchranu a obnovu toho, co zbylo.
V naprosté většině jde o památky, považované
veřejností za české, ale fakticky spojené s německým kulturním dědictvím. Je
zřejmé, že zde existuje nejen český, ale zcela oprávněně především německý
zájem o jejich zachování, přestože ne všude s pochopením přijímaný. Existuje
právní úprava tohoto zájmu, a také praktické projevy jeho realizace, lhostejno
zda občany české nebo německé národnosti, ať už z krajanské obce nebo německé
menšiny.
Jednou z nejpostiženějších oblastí jsou
historické německé hřbitovy. Počty zcela zaniklých hřbitovů, hřbitovů
opuštěných, neudržovaných, příp. hrobů zbavených jdou do stovek. Nejde přitom
jen o stav v obcích daleko na horách, v opuštěných vesnicích nebo obcích
zaniklých. I ve městech lze najít opuštěné hroby bývalé městské honorace,
rozpadající se rodinné kaple, rozvalené, propadlé a neoznačené hrobová místa,
zapomenuté hromadné hroby.
Chce-li
být stát považován za civilizovaný, měl by pietně udržovat místa posledního
odpočinku minulých generací, lhostejno jaké byly národnosti.